V našem Domově jsme si tentokrát povídali o tématu, které dokáže rozzářit oči v každém věku – o prvních láskách.
Nad starými fotografiemi, zažloutlými dopisy a tichými úsměvy vznikala velmi osobní a dojemná vyprávění. Každý příběh byl jiný, ale všechny spojovalo jedno – něha, očekávání a radost z toho, že člověk mohl být pro někoho jedinečný a krásný.
Paní Blanka vzpomínala na svoji první lásku – pana Iva. Jako nejsilnější intimní prožitek označila držení se za ruce při procházkách parkem. „Bože můj, to byla krása…“
Mezinárodní den Alzheimerovy choroby připadá každoročně na 21. září. Cílem tohoto dne je zvýšit povědomí o této nemoci a dalších formách demence.
V každé jiné situaci nedovolí Alzheimerova nemoc našim klientům najít správná slova. Tentokrát to bylo jinak. Paní Blanka neměla potíže vzácné chvilky hledat – najednou jich bylo tolik, že jsem skoro nestíhala dělat zápisky. Nechtěla jsem sklánět hlavu, protože výraz, který měla paní Blanka v momentě vyprávění v obličeji, byl nepopsatelný. A zápisky? Zde jsou – samozřejmě se svolením paní Blanky.
„Trhal mi šeřík, vždy přeskočil plot, aby mi podal jeden květ.“
„Čekal na mě po tanci.“
„Nesl mi tašku – to je dnes vzácnost.“
„Šeřík jsem si lisovala v knížce.“
„Seděli jsme na lavičce, dlouho, jen tak, beze slov.“
„Dvořil se mi.“
„Měl oči jako Delon.“
„Obdivoval mé vlnité vlasy, rád se jich dotýkal.“
Tato společná reminiscence byla mnohem víc než jen aktivizační činnost. Byla připomínkou toho, že za každým člověkem žije jedinečný příběh plný citů, nadějí, setkání i loučení. Ať je nám osmnáct nebo devadesát, první láska v nás často zůstává jako jemné světlo, které nikdy úplně nezhasne.
Děkujeme všem klientům, kteří se s námi podělili o své vzácné vzpomínky i fotografie. Díky nim jsme mohli na chvíli nahlédnout do časů, kdy se srdce rozbušilo při jediném pohledu – a připomenout si, že láska má mnoho podob a žádná z nich nestárne.
S láskou a úctou napsala Kristína Malá