ROZHOVOR S NAŠÍM KLIENTEM 

Stojím před svojí knihovnou, která je poměrně rozsáhlá a košatá na témata. Od výtvarných publikací přes knihy o historii, numismatice až po cestopisy a mnohé další. Skoro v každé kategorii bych našel nějakou knihu, kterou pan doktor Ivo Železný přímo vydal, přeložil nebo se podílel na jejím vzniku. Dnes mám to velké potěšení se s ním setkat osobně. Sedíme v pokoji u pana Železného, zapínám diktafon a kladu první otázku: „Jaká byla Vaše cesta ke knihám?“ 

„Začínal jsem v nakladatelství Svoboda jako redaktor, kde jsem byl přes deset let. Měl jsem na starosti polskou, maďarskou a severskou literaturu. A zde jsem si prosadil právo na vydání sbírek žánru sci-fi – Pozemšťané a mimozemšťané, Experiment člověk, Stalo se zítra. Pět let jsem působil v Odeonu. Blížily se zlomové okamžiky a už dva měsíce před revolucí jsme si založili družstvo kulturních služeb Art servis. A po revoluci jsme rozjeli nakladatelství. První knížky mi vycházely už v únoru devadesát – román Věry Salivarové, Honzlová. A když přistávali Škvorečtí v dubnu 1990 po dvaceti letech exilu, všichni kolegové jim nosili zálohy na honoráře za knihy, které jim teprve vydají. Já sám jsem jim už donesl pět čerstvých výtisků jejich prvního románu vydaného v Čechách po revoluci.“ 

Bavíme se i o situaci literatury za minulého režimu – téma, které mě zajímá z osobních důvodů. Cesty exilové a samizdatové literatury. Pan Ivo ožije: „Na to jsem měl výbornou cestu. Moji dobří přátelé ze Švédska sem dováželi měřicí přístroje pro papírenský průmysl a náhradní díly – a s tím mi vždy přivezli pár knížek od Škvoreckých. Nebo jsem to měl zajištěné tak, že to přivezli do Berlína. Měl jsem takovou tašku pašeračku – Botasku, u které jsem objevil tajnou kapsu. Když mě na hranicích šacovali, tu tajnou kapsu nikdy neobjevili a já měl stálý přísun knih. Tehdy byl po dobrých knihách hlad. Byly to časy, kdy jsem také hodně překládal – knihy i filmy. Češi mají takovou tradici, že už od 19. století překládají ze všech možných jazyků napřímo. Ne přes němčinu nebo angličtinu, ale napřímo! Hodně jsem tlumočil například švédské filmy ve filmovém klubu.“ 

Ještě si vyprávíme o antikvariátech a knihách odložených u popelnic, o knihách srdečních, sbírkových a zapomenutých. O úskalích rizika nakladatele, o výběru autorů, tiskáren a výtvarníků pro ilustrace, logistice rozvozu a smlouvách. „Je to průmyslový podnik,“ říká pan Ivo. A do toho zasahuje ekonomika státu, zatížení knih DPH, zákony o uměleckých oborech. To je boj s větrnými mlýny. Přece nelze brát knihu jen jako výrobek – je to nositel duchovního rozletu, předání emocí a informací. 

Nakonec se dostaneme i ke knize knih – Bibli svaté. Musím citovat pana Železného: „Byl to velmi úspěšný projekt.“ 

Za rozhovor děkuje Míra Pangrác.