Pamatujete si, jak jsme psali o paní Zahradníkové a jak se vydala k volbám? Příběh končil tím, že se rozhodla péct podle rodinného receptu. A tak se i stalo.
Pátek 16. 10. 2026
Je opět krásné ráno a jsme dohodnuté, že okolo 9. hodiny začneme s pečením. V 7.30 jdu paní Z. popřát dobré ráno a ujistit se, že vše platí. Obvykle v tuto dobu ještě lenoší v posteli, ale dnes už je skoro oblečená, hýří elánem – a v kastrůlku na stolku vidím částečně oloupaná a rozčtvrcená jablka a ve skleničce naloupané vlašské ořechy.
V domluvený čas nakládáme vše potřebné na chodítko a vyrážíme do kuchyňky – vybrat ještě nějaké nádobí a uvařit základ těsta. Pak si na celé dopoledne zabíráme klubovnu.
V kuchyňce není váleček, ale než stihnu vyrazit půjčit si ho od kolegy, paní Z. se zeptá, jestli nemám nějakou flašku – že ta úplně stačí. Takže máme vše a pouštíme se do práce.
Při vytahování těsta je hodně veselo. Občas nakoukne nějaký zvědavec, ale když nabízíme pracovní pozici kuchtíka, rychle zase zmizí. Chvíli před polednem je hotovo – rozejdeme se na oběd a štrůdly putují do trouby. Paní Z. trvá na tom, že svoje nádobí si odveze a umyje sama.
Na 14. hodinu si domlouváme setkání v klubovně – dát si kávu a ochutnat štrůdl. Paní Z. trvá na tom, že kávu přinese, protože má moc dobrou.
Ve 13:45 ji vidím vycházet z pokoje. V košíku chodítka má hrnky, kávu, ubrousky a další potřebné věci – cestou se staví v kuchyňce pro mléko a spěchá do klubovny prostřít stůl.
Zhodnotíme, že jsme to upekly dobře. Paní Z. už plánuje, že před Vánoci si to zopakujeme – chce napéct „těm mým skautům” a taky chce oprášit rodinný recept na podvodnice (cukroví kynuté pod vodou).
S díky a úctou sepsala Kateřina Juřičková